Malá dívka na velkých strojích

Ženu za volantem velkého traktoru hned tak neuvidíte. Tedy pokud se nevypravíte do okolí Hradce Králového, kde se s ní můžete setkat každý den. Drobné, křehké a půvabné Kateřině Zitové učarovaly traktory natolik, že si profesi traktoristky zvolila za své povolání.

Kateřino, vás bavila technika už od mala?
Dá se to tak říci. Již jako malá holka jsem pomáhala taťkovi v dílně, když opravoval auta. Pak jsme se přestěhovali na samotu a tam strejda parkoval staré Zetory, ale těch jsem se v té době ještě bála. 

S traktory jste se spřátelila až později, je to tak?
Původně jsem chtěla jít ke koním. Učiliště ale bylo daleko a tak jsem šla na zemědělku do České Lípy, kde jsem studovala obor zemědělec – farmář. Po absolvování školy jsem nejdříve pracovala v sadech, ale táhlo mne to k větší technice. Mohla za to zřejmě školní praxe kdy jsme jezdili s traktory orat. A tak se stalo, že jsem u nich skončila. Jezdila jsem postupně s traktory Case 285, Case 250 Magnum, Case 7240 a pak ještě s malými modely jako je třeba jednatřicítka. Měla jsem možnost jezdit i s traktory New Holland, například s T 270 s pluhem. 
 
Máte již tedy bohaté zkušenosti. Co na traktorech Case z hlediska řidiče nejvíce oceňujete?
Pohodlí. Mají lehké řízení, dají se řídit i malíčkem. A líbí se mi řazení pod zátěží. 

Jsou to velmi silné traktory. Jaký je to pocit, mít v rukách 270 koní? Je to jiné, než řídit osobák?
Tak to určitě. Máte větší a lepší rozhled, lepší odhad, kolikrát projedete mezi autama na deseti centimetrech. A pocit bezpečí. Kdyby do vás narazil nějaký osobáček nebo dodávka, tak to ani necítíte. Mé pocity jsou tedy velmi dobré.

Jak rychle jezdíte s traktorem po silnici, když se přesouváte?
Mám povolenou rychlost padesát a tolik také i Case jezdí. 

Co kolegové traktoristé, jak ti vás jako ženu berou?
Ze začátku byli vykulení, jako všichni, kdo mne za volantem traktoru uviděl, ale zvykli si. Berou mne. Spíše vykulení jsou teď řidiči osobáků, když se přesouvám po silnici na pole, ti nevědí, co mají dělat, nejsou si jisti, zda se jim to nezdá.
 
Když jsou polní práce, to asi býváte na poli od rána do večera. 
Normálně pracujeme od sedmi, ale v sezoně klidně od pěti, od šesti, záleží na tom, co se dělá. Ale třeba já když mám lis, tak nemohu kvůli rose vyrážet brzy, protože by byla mokrá sláma. Předtím si proto ještě na tom lisu dělám údržbu, kterou třeba večer už nestihnu.

A co děláte mimo sezonu?
Jsem na dílně a pomáhám s opravami. Ty velké, těžké nezvládám, ale ty menší ano.

Takže když se vám na poli stane nějaká drobnější závada, jste schopná si ji sama opravit?
Když se mi třeba rozbije vázání na lisu, tak si to dokážu spravit. Spadne mi řetěz, tak to rozeberu a dám zpátky, to také zvládnu. Ale třeba minulý rok nám stále zlobilo u lisu vázání a nemohli jsme na to přijít, proč, tak po pátém pokusu už musel přijet servis. 

Zbývá vám po tak náročném dnu ještě chuť na něco jiného, třeba jít do kina nebo si zatancovat?
V sezoně moc ne. Přítel je také traktorista, má to tedy obdobné jako já. Ale čas si uděláme, i do kina zajdeme. Já si pak ještě chodím po práci zajezdit na koně. 
 
Máte svého koně?
Měla jsem, ale už nemám. Teď si jen chodím zajezdit. 

Co vás baví víc: Jízda na traktoru nebo ježdění na koni?
To je tak padesát na padesát. 

Traktorům tedy zůstanete věrná i v budoucnu?
Určitě.

Jaké jsou vaše zkušenosti s Agrotecem?
V Agrotecu jsem byla před rokem na soutěži se stavebními stroji Case Rodeo, který se nese v duchu Divokého západu. Slalom s nakladačem, pak tam byl traktor bagr, s nímž se nabíraly basketbalové míče a házely do koše. A malý bagr, jímž se do trubek zasouvaly kolíky. Skončila jsem druhá.
To tedy není napoprvé vůbec špatné, naopak. Přihlásíte se příští rok znovu? A pokusíte se zaútočit na první příčku, když už víte, jaké to je?
Mám v plánu se zúčastnit. Ale jak dopadnu nezáleží jenom na mně, určitě i tentokrát se utkám se silnou konkurencí, která bude chtít také vyhrát a bude jistě výborně připravená.