Otec a syn Krůzovi
Oba Dobroslavové se ve firmě téměř nepotkají. Otec pracuje na divizi nákladních aut, syn v servisu Bosch. Kromě jména (Dobroš ml. je už čtvrtým Dobroslavem v řadě) se v rodině dědí i povolání – automechanik „Před zhruba dvaceti lety jsem nastoupil do tehdejší divize IVECO jako automechanik. V tu dobu se začalo pracovat na směny a byl potřeba mistr dílny. Po čtrnácti dnech v AGROTECu jsem tuto nabídku přijal. Je to o komunikaci s lidmi, umět s nimi vyjít, nalézt správný postup při řešení opravy, umět zavolat a poradit zákazníkovi s technickým problémem a podobně,“ popisuje Dobroslav starší. Mladý Dobroslav poznal AGROTEC na praxi ve škole. „Byl jsem v servisu na Škodovce od roku 2006 jako učeň a o dva roky později už jsem dostal pracovní smlouvu,“ rekapituluje. Od února 2021 změnil dílnu a posílil tým servisu Bosch.
Jaroslav Herzán
Jaroslav nastoupil do firmy před více jak 15 lety na pozici skladníka. Po dvou letech zkusil práci jinde. Po krátké době se do AGROTEC Group vrátil a vzal pozici přijímacího technika. Na divizi nákladních aut je dodnes.
„Mám na starosti příjem aut do opravy, tzn. od sepsání požadavků se zákazníkem přes nacenění opravy, kontrolu průběhu opravy, komunikaci s mechaniky až po předání opravených aut zákazníkům. Přibyla mi i základní diagnostika a jsem za to rád. Je fajn, když můžu ulehčit zaneprázdněným elektrikářům a přispět ke zrychlení některých oprav, tvrdí Jaroslav.
I když je to pořád dokola o opravě aut, každý den je podle něj jiný. „Především se do práce se těším, což po tolika letech může říci málokdo. Dodnes tu vnímám hodně stabilní tým fakt šikovných odborníků, kteří si stojí za svou prací.
Jana Hrabalová
Jana nastupovala na doporučení a nelituje. Vzděláním měla blízko k číslům a výpočetní technice a tak to také zůstalo. Začala jako řadová účetní a postupně se vypracovala. Ve skupině AGROTEC jsou i obě její dcery.
Zkušenosti a přehled Jana získávala díky růstu firmy. Nebála se nových věcí, postupně začala vést účetnictví nově kupovaných společností. Dnes účtuje dvě velké dceřinky zaměřené na zemědělskou (AGRI CS a.s.) a stavební techniku (AGROTEC servis s.r.o.), a to podle českých i mezinárodních standardů. „Líbí se mi, že neřeším pouze jednu část účta, ale naopak mám širší záběr. Jde o to, nebát se zkoušet nové věci. Chce to poprat se a neutíkat, i když to hned nejde,“ vzkazuje nováčkům ve firmě Jana.
Zkušenosti a přehled Jana získávala díky růstu firmy. Nebála se nových věcí, postupně začala vést účetnictví nově kupovaných společností. Dnes účtuje dvě velké dceřinky zaměřené na zemědělskou (AGRI CS a.s.) a stavební techniku (AGROTEC servis s.r.o.), a to podle českých i mezinárodních standardů. „Líbí se mi, že neřeším pouze jednu část účta, ale naopak mám širší záběr. Jde o to, nebát se zkoušet nové věci. Chce to poprat se a neutíkat, i když to hned nejde,“ vzkazuje nováčkům ve firmě Jana.
Lenka Řezáčová
Lenka původně pracovala ve velkoobchodě, na pozici správcové počítačové sítě. Psal se rok 1993, kdy na doporučení kolegů přestoupila do naší firmy. „Byl to pro mě skok do neznáma. Tehdy se začínaly vozit a prodávat traktory z Itálie, začínalo se fakturovat do dealerské sítě, postupně vznikala nová divize,“ vzpomíná Lenka a hned pokračuje: „Byli jsme malý kolektiv. Protože jsme táhli za jeden provaz, dařilo se a složité věci jsme ustáli. I když vlastně dodnes dělám podobnou práci, vše se postupně mění, divize se rozrostla a mění se především lidé.“ Lenka dnes pracuje na pozici analytičky divize Zemědělská technika. Kromě fakturace a přípravy různých podkladů a výstupů má přesah do spousty oblastí.“ Co Lenku baví ve firmě? „Především je to o kolektivu, o jeho uznání mé práce. Člověka potěší, když ostatním může pomoci svými dlouholetými zkušenostmi,“ doplňuje Lenka.
Vítězslav Matulík
Vítek vystudoval obor Autotronik a po škole logicky začal u osobních aut. Po roce mu známý řekl o servisu traktorů v AGROTEC Group. Oslovilo ho to. „První půlrok u zemědělské techniky byl těžký, ty stroje jsou fakt složitější, ale dal jsem to. Je potřeba vývoj sledovat a mít k tomu odhodlání,“ popisuje Vítek své začátky. Jaký je podle něj přestup z osobáků na traktory? „Ve finále jsou to všechno stroje,“ shrnuje. Na dílně se dokáže věnovat i učňům. „S mladými pracovat musíme, snažíme se mezi nimi najít a připravit budoucí kolegy. Na druhou stranu je to obrovská zodpovědnost, protože stroj musí dílnu opouštět v perfektním stavu a je potřeba být s přiděleným učněm neustále v kontaktu, prostě vše ověřovat,“ vysvětluje Vítek, který je zároveň členem hodnotící komise u praktických učňovských zkoušek.